Přinášíme rozhovor s p. Martinem Zamazalem, vedoucím humanitárního oddělení Arcidiecézní charity Olomouc, který se nedávno vrátil z Haiti.
Martine, nedávno jste se vrátil z humanitární mise, můžete krátce povědět, o co ve stručnosti šlo? Kde jste byl a na jak dlouho?

Cílem naší cesty bylo zhodnocení dosavadního působení ACHO na Haiti, především dlouhodobých rozvojových projektů, setkání s našimi místními partnery a navázání spolupráce s americkou charitou CRS. V rámci naší mise jsme se podívali nejen do hlavního města, ale též na místa, kde jsou naše peníze využívány - na jih do města Les Cayes a přilehlých měst a vesnic, na severu do města Gonaives, které bylo v září loňského roku nejvíce postižené ničivými hurikány, a také k pateru Romanu Musilovi, kde jsme v roce 2005 s naší pomocí začínali.

Jak dlouho a jak jste se na cestu připravoval?

Příprava takové cesty trvá poměrně dlouhou dobu. Nejde jen o očkování, nákup a balení věcí, ale i koordinaci našich cílů s haitskými partnery. Bylo nutné najít dobu, která vyhovuje oběma stranám. A v dostatečném předstihu koupit letenky. My jsme začali cestu připravovat v prosinci loňského roku.

Jaké bylo počasí na Haiti?

Na Haiti neexistuje klasická evropská zima, takže jsme odlétali v zimní bundě a v Port au Prince vystupovali z letadla v tričku. Teplota se pohybovala nad 30ti stupni Celsia, spíše však okolo 35ti. Několikrát i zapršelo, jenže sluníčko kaluže zase brzy vysušilo.

Měl jste během mise nějaký zásadnější problém?

Zasadní problém jsme neměli, pokud nemyslíme rozdílnost chápání času, termínu, daného slova, domluvených schůzek. Ale to je v každé rozvojové zemi problém, nejen na Haiti.

Co pěkného jste zažil? Co Vás potěšilo?

Potěšilo mě, že projekty, které na Haiti realizujeme, skutečně přinášejí ovoce - děti získávaji bezplatné základní vzdělání, lidé mají na místní poměry kvalitní střechu nad hlavou, potěšilo mě i navázání konkrétní spolupráce s již zmíněnou CRS a výsledný společný projekt v Gonaives.

Proč je Haiti tak chudá země? Můžete nám to trochu vysvětlit?

Haiti získalo nezávislost v roce 1804, nedávno tedy tato země oslavila 200 let od získání nezávislosti. Ve vedení země se od té doby vystřídalo mnoho diktátorů a vojenských junt, ktere zemi prosperitu rozhodně nepřinesly. Za posledních 50 let nedošlo v žádné oblasti k výraznějšímu posunu kupředu. Místní lidé, se kterými jsme hovořili, říkají, že je to korupce a neexistence systému. Souhrně mi to přijde, že Haiťané nedokáží sami sobě vládnout, ku prospěchu všech, celé země.

Jak na Haiti fungují obchody, doprava a státní správa? (policie, armáda, pošta, železnice, apod.)

Jak jsem již zmínil, není zde žádný funkční systém, nepočítáme-li vládu, ministerstva, policii (otázka efektivity a funkčnosti však zůstává). Armáda byla rozpuštěna, její funkci částečně přebrali v roce 2004 stabiilizační síly OSN, tzv. MINUSTAH. Školství, zdravotnictví funguje na tržním principu, vše je placené. Sociální systém neexistuje, daně se nevybírají, nezaměstnanost přesahuje 80 procent. Dopravní infrastrukturu tvoří silnice, které je však lépe nazývat hrbolatými a kamenitými cestami, železnice v zemi neexistuje. Mezi většími městy funguje doprava menšími letadélky, na komerční bázi. Poštu je možné využít při zasílání zásilek na Haiti či z Haiti v hlavním městě. Je možné poslat zásilku i v rámci Haiti, místní ale tuto službu vůbec nevyužívají, jelikož je skoro nefunkční.

Jak se daří otci Romanovi?

Otci Romanovi se v Baie de Henne daří skvěle! Myslím, že je to místo, které mu sedne, jedno z nejchudších na celém Haiti. Má kolem sebe vesničany, kterým slouží a kteří ho mají rádi. Zejména děti, kterých je na faře jako místě s otevřenými dveřmi jako much.

Co by asi tak teď nejvíc uvítal, kdyby si mohl něco přát?

Těžko za něj mluvit, je hodně unavený z neustálého budování, takže možná trochu odpočinku a zklidnění.

Co bude otec Roman dělat s V3Skou? Má tam nějaké řidiče nebo bude muset jezdit sám?

S V3Skou má velké plány a netrpělivě na ni čeká. Ulehčí mu právě ono budování, pomůže mu s dopravou materiálu a zároveň bude sloužit jako dopravní prostředek pro děti a mládež, třeba i dospělé, v případě akcí, které Roman pro své vesničany pořádá. Výhodou V3Sek je, že jsou určeny do terénu, a na Haiti je terén pro takové auto jako stvořený. Jak znám Romana, bude první kdo sedne za volant nebo vleze pod auto a bude provádět údržbu. Později si ale najde a vyškolí řidiče, kterému bude moci auto svěřit. Právě proto je výborné, že na Haiti spolu s V3Skou pojede i znalý technik, který Romana i vybraného řidiče zaučí, jak s V3Skou ujet co nejvíce šťastných kilometrů.

Kde ještě a jak ACHO pomáhá?

Další projekty má ACHO na Ukrajině, kde pomáhá již od svého založení v roce 1991; zaměřuje se zde na problematiku dětského bezdomovectví. Od roku 2002 podporuje dětský domov v Bortníkách a od roku 2007 sociálně-pastorační centrum v Lopatyně.. V současné době jsme byli osloveni pomoci s budováním služeb nově vznikající Caritas Stryj.

Kam se chystáš na další cestu?

Do Prahy :)

Díky moc za rozhovor. Přeji Vám dobré dny a ať se dílo daří.

Václav Vacek