Už je tomu dost let, co jsme se s rodinou rozhodli strávit léto poskakováním po ostrovech v Karibiku. Začali jsem končinou dost blízkou – pouhé tři hodiny letu z New Yorku. Autem z domova mi to na letiště J.F. Kennedyho trvá trošku déle.
Takovou výhodu ale kalily jiné okolnosti. State Department tehdy – a nejen tehdy – varoval o tamějších obtížnostech: návštěvníkům nelze zaručit bezpečnost (což ta se dá někde stoprocentně zaručit? Ve Vatikánu, možná), na letecká spojení nelze spoléhat (erratic flight schedules), pravděpodobnost domorodých, nezřídka krvavých nepokojů. Hodně voodoo, nezaměstnanosti, negramotnosti, největší bída v oblasti od Aljašky až po Antarktidu. Pokusy zavádět v takovém prostředí demokracii zpravidla pominou jeden den po volbách. Pocity neřešitelné beznaděje.

Haiti, ovšem. Velikostí země i počtem jejího obyvatelstva téměř jako Česká republika, ale jinak naštěstí nic společného. (Když jsem ale sepisoval knížku o Československé socialistické republice let šedesátých, dostal jsem se k údajům, že v roce 1963 ve zpraseném hospodaření dosáhli světový rekord Antonín Novotný a Papa Doc Duvalier.) Haiti se stalo první republikou v Latinské Americe a úplně nejprvnější černošskou republikou kdekoliv na světě.

Celý článek: http://neviditelnypes.lidovky.cz/haiti-republika-hodne-stara-a-prehodne-uboha-fzt-/p_zahranici.asp?c=A090826_111944_p_zahranici_wag.