Česká televize uveřejnila na svých webových stránkách rozhovor s režisérem filmu Haiti bez naděje? Janem Markem. Ten spolu se svým filmovým štábem, jehož členem je také Martin Strouhal, navštívil v únoru a březnu letošního roku Haiti a natočil zde dokumentární film o kráse i bídě této země. V rozhovoru, jehož část zde představujeme, hovoří o průběhu natáčení na Haiti, o palčivých problémech místních lidí a také o české pomoci na ostrově.
Pane Nováku, proč jste se rozhodl natočit dokument o současném Haiti? Bylo tím impulsem zemětřesení, které tuto zemi loni postihlo?
O filmu z Haiti jsme v ostravském studiu České televize přemýšleli již delší dobu. A nikoliv pouze kvůli zemětřesení. Tím prvotním impulzem bylo seznámení s panem Martinem Strouhalem. Člověkem, který na Haiti jezdil s organizací Charita již řadu let před touto katastrofou. A nejezdil do hlavního města, ale do vesnic. Konkrétně tam, kde působil český farář Roman Musil. Pan Strouhal nám popisoval katastrofální životní podmínky obyčejných lidí, absolutní nedostatek vody, absenci elektřiny, zdravotního ošetření apod. Navíc znal místní obyvatele, takže bylo možné naplánovat natáčení s konkrétními lidmi. S lidmi, jejichž osudy nám středoevropanům přijdou jako z jiné planety.
Ničivé zemětřesení jen zvýšilo problémy této země v Karibiku. Kde bychom měli hledat jejich počátky?
Počátky neštěstí této země, kde se otroci jako první osvobodili z područí otrokářů, tkví právě v tomto osvobození. Neboť práce je pro původní, z Afriky přivezené obyvatele něčím potupným. Každý král či prezident, který chtěl, aby se lidé vrátili zpět na plantáže, nepochodil. Často musel utéct nebo byl dokonce zavražděn. A tento pocit přežívá i v současné generaci. Na Haiti se neplatí daně, neexistují žádné sociální nebo zdravotní odvody atd. Stejně tak byla rozpuštěna armáda, jen zbraně mezi lidmi zůstaly.
Má vůbec mezinárodní společenství pro tuto zemi nějaký strategický plán dlouhodobé a hlavně efektivní pomoci?
Plánů je spousta. A řada z nich nakonec ztroskotá na Haiti samém. Třeba na tom, že bez úplatku, vysokého úplatku, není možné z přístavu proclít ani charitativní pomoc. Potraviny určené chudým tak často shnijí v kontejnerech. Nebo třeba česká vrtná souprava na vodu byla v docích přes 6 měsíců, než se ji podařilo proclít, přesněji řečeno uplatit. A přitom byl tento program navýsost dobročinný – Češi budou na Haiti pět let zadarmo vrtat studny, aby lidé nemuseli za vodou cestovat dlouhé hodiny. Češi slíbili, že naučí Haiťany tuto soupravu obsluhovat, a přesto byla půl roku zadržovaná v přístavu.
Jakým dalším způsobem pomáhají na Haiti Češi?
Na haiti působí Česká Charita, Lékaři bez hranic a Vrtaři. Charita postavila školku, lékaři zdarma léčí ve své nemocnici a vrtaři vrtají. Opravdu ale není důležité Haiťanům dávat, především je nutné naučit je vyrábět a prodávat. Je důležité jim dát prut a ne rybu.
Jak vás přijali samotní Haiťané?
Rozpačitě. Těžko se to ale vysvětluje, chudoba je tam absolutní. Tedy: dej peníze – když nedáš – nepotřebujeme tě. Na vesnici je to stejné, jen ty peníze se mění v rýži. Samozřejmě jsme potkali i vysokoškolsky vzdělané lidi. A nakonec i s prostými lidmi jsme našli společná témata. Jen jich nebylo moc. Život se tam prostě točí kolem základních otázek holého přežití jedince. Jídlo – voda – jídlo – voda.
Celý rozhovor o Haiti s režisérem Janem Novákem můžete najít na webových stránkách České televize.
