v třináctém čísle Katolického týdeníku jsem si s opravdovým zájmem přečetl informaci o vrtání studen na vodu na Haiti. Úplně mě vzala fotografie staré Pragy V3S jak se škrábe do kopce a má za sebou návěs s kompresorem. Proč vám to vůbec píšu.
Byli jsme v podobné situaci v roce 1974, kdy jsme zahajovali
průzkum trasy Transsaharské silnice mezi oázou In Salah a Arak v Alžírsku. Bylo to koncem května, teploty trvale nad 40 stupňů. A pro naše průzkumné vrty jsme používali vrtnou soupravu namontovanou na stejném podvozku Pragovky V3S,jakou používáte vy na Haiti. Už tenkrát byl tento typ auta zastaralý, konstrukce auta byla vrtnou soupravou přetížená, ale vétřieska dokázala projet i před oblasti dunových písků, kam si Tatra 138 netroufla. Pro zajímavost vám posílám pár fotek. Saharu jsme s naší vétřieskou procestovali křížem krážem od Alžírska po Niger a Mali. Byla to náročná ale velmi smysluplná práce a dodnes na ni rád vzpomínám.Projekt Transsaharské silnice Sever - Jih (In Salah - Tamanrasset v Alžírsku, Laouni - Arlit v Nigeru a Gao - Kidal v Mali), který probíhal v roce 1974 - 1976, byl velkolepý. Bohužel se uskutečnily jen terénní průzkumné práce (geodezie, geologie, geotechnika, laboratorní zkoušky zemin) a projekční práce v Praze (Pragoprojekt, SUDOP). Já jsem měl na starosti odběry vzorků a polní laboratoř. Projekt byl pod záštitou UNDP (United Nations Development Programme) a zúčastnily se ho týmy z Československa, Francie, Itálie a Kanady. Stavba pak proběhla jen v Alžírsku. Maliský a nigerský úsek se nerealizoval, pokud vím.
Držíme vám palce, máte náš obdiv.
Zdraví vás, Vítězslav a Marcela Herlovi
Sahara 1974 Haiti 2019
