Podrobná zpráva o aktuální situaci naší mise na Haiti. O tom, co přesně dělá každý člen našeho čtyřčlenného týmu, jaké jsou jejich výsledky i plány do posledních 2 týdnů práce:

 

V současné době jsou již všichni naši lidé na severozápadě Haiti a spojili se s automechanikem Miroslavem Farkasem. Celý tým se nyní nachází v Mole Saint Nicholas. V druhé polovině týdne se ovšem zase rozdělí a jeho členové se v různém složení vydají plnit další úkoly. K samotnému vrtání se vyjadřuje velitel mise Jan Komínek takto: „Po odletu vrtmistra Patrika Kutaje jsme s Mírou zkoušeli navrtat ještě několik lokalit, ale přestože jsme tu zvyklí zaskočit vzájemně skoro každou práci, zkušenosti profesionálního vrtaře nedokážeme plně nahradit. Bylo by to příliš veliké riziko. Takže výsledkem našeho úsilí je jeden zdařilý vrt v Mole Saint Nicholas a dva nedokončené vrty. Několik dní teď Míra strávil tím, že s naším místním spolupracovníkem Aprisem doloval vrtné tyče, které s kladivem uvízly v hloubce asi 40 metrů v Calvaire u Mole Saint Nicholas. Naštěstí už s tímto problémem máme zkušenosti. Tyče jsou venku a my definitivně upouštíme od dalšího vrtání. Mrzí nás to, chtěli jsme udělat maximum, ale je to v tuto chvíli nejlepší řešení. Vrtat se bude znovu až v rámci příští mise.“Miroslav Farkas ještě k záchranné akci dodal: „Zaseknuté tyče jsme v celé hloubce obvrtali zbylými tyčemi a do tyčí jsme nalili téměř 900 litrů vody. Tyče jsme také trochu pocukali bagrem z místního lomu, který nám půjčili Američané. Po výměně matic v čepu nesoucím tyče, které dovezl před týdnem Ivo, tyče nakonec povolily.“ Miroslav Farkas tedy bude do konce mise vytížen údržbou strojů: „Dnes jsme s Ivem a Honzou provedli kompletní prohlídku všech strojů. Připravuji soupisku náhradních dílů. Čekají mne rozvody na Santaně, oprava opotřebovaného motoru u vrtačky, vstřiky na vétřiesce, zlobí startér na kompresoru. Např. včera Santana dostala nové zadní tlumiče a brzdové destičky. Ale především připravuji výkres pro nový podvozek kompresoru. Původní je hodně poškozený, praskla mu torzní tyč a konstrukčně se neosvědčil.“

 

 

Pokračují také práce na dvou grantových žádostech pro Minustah. Pokud budou granty schváleny, OSN by částečně financovala další studny na severozápadě Haiti. Kristýna Lungová vysvětluje: „Jde především o peníze na pumpy, naftu a materiál. Přestože jsme na Haiti, Minustah udržuje v administraci i kontrole projektů evropský standard. Zaměstnanci OSN jsou cizinci. Je třeba bezchybný a reálným cenám odpovídající rozpočet a vyplněná textová žádost projektu. Musíme dopředu vytipovat vhodné lokality a propočítat vzdálenosti. Místa musí být přístupná pro techniku, zároveň výhodná pro efektivní využívání obyvateli. Jde o to sejít se s lidmi v terénu, zaznamenat souřadnice, mít náhradní místa pro vrtání. Vše musí být sjednané také s místním partnerem, bez kterého není možné o podporu žádat.“ V případě regionu Nord-Quest je naším partnerem diecézní charita Port-de-Paix, se kterou dlouhodobě spolupracujeme. Pro projekt v oblasti Canaan u hlavního města Port-au-Prince je partnerem řád františkánů, který působí ve zdejších slumech. Jeho zmocněncem je P. Raymond Mailhiot, původem z Francie. „Severní projekt je již před dokončením, polovinu lokalit máme připravenou. U jižního projektu zbývá provést terénní práce. Specifikem Minustahu je, že nepodporuje nepovedené vrty. Nezajímají ho naše stroje, ale pouze funkční studny, které dodáme,“ upřesnila Kristýna Lungová.

 

 

Ke svému působení na Haiti se Jan Komínek vyjadřuje takto: „Přestože zde člověk ráno neví, co se do večera přihodí, musíme neustále plánovat a pracovat s časovou rezervou. Při našem harcování plynule domlouvat ubytování, jídlo, jezdit pro naftu, řešit každodenní problémy, shánět díly, dolovat z Haiťanů účtenky. Provádíme s novým manažerem Ivem Roškaninem kompletní revizi všech studní, hledáme nová místa a partnery. Minulý týden jsme zkontrolovali asi 12 studní mezi Baie-de-Henne a Bombardopolis. Od zítřka nás čekají všechny zbývající. Studna Lucie je mimo provoz. Pravděpodobně došlo k přeražení sací trubice. Buď nešetrným zacházením, nebo únavou materiálu. Studna Magdalena má zakalenou vodu a dvě další studny zeslabenou vydatnost. Znamená to vydat se do terénu s vétřieskou. Prakticky to může znamenat jeden den na jednu studnu. Dnes při ranní cestě do Jean Rabel pro naftu mě italští misionáři z Mare Rouge opět požádali o přesunutí kontejneru s potravinami. To je věc, která se neodmítá a pro nás znamená akci s vétřieskou a hydraulickou rukou.“  

Ivo Roškanin a jeho práce na Haiti

Ivo Roškanin je na Haiti téměř čtrnáct dní. „Strávili jsme týden v hlavním městě, který byl vyplněn prací na projektu pro Minustah a sérií jednání. Přestože na Haiti působíme již několik let, naše situace, a to především s ohledem na naše zaměření, není zcela stabilizovaná. I zde fungují úřady, a i když státní mašinérie je drobečkem v porovnání s tím, co známe z Evropy, byrokratické věci je třeba dotáhnout. Narážím např. na to, že stále nemáme schválené povolení pro provádění vrtů na území Haiti a každá nová studna by se měla registrovat u Dinepy (Vládní úřad pro pitnou vodu a kanalizaci). To je komplikované tím, že naše organizace nemá právní status na Haiti. Naše stroje, které zde musí být registrované, jsou proto oficiálně majetkem charity v Port-de-Paix. Nemáme stálou základnu a naše vybavení je rozmístěno po celém severozápadě. O naše studny mají stále větší zájem organizace a lidé z ostatních částí Haiti. Zvyšující se počet studní vyžaduje stále náročnější servis. Naše organizace a jméno Praga-Haiti získává postupně respekt a je možné se ucházet o podporu tam, kde to v začátcích nebylo možné. Velké množství nových kontaktů je potřeba propojit a zkusit využít pro podporu projektu. Především řešení těchto úkolů je mojí pracovní náplní zde na Haiti. Kromě toho provádíme s ostatními členy mise kontrolu všech našich studní, strojů a vybavení.“

Podzimní mise se vrací do České republiky na začátku druhé prosincové dekády.