Čtveřice našich můžu již více než dva týdny pracuje na severozápadě Haiti. Před jejich odletem do Karibiku jsme pro vás připravili krátké představení každého z nich, abyste si mohli pod jejich jmény a prací, kterou na Haiti dělají, představit také konkrétní lidi. Postupně se vám tedy představí velitel Tony Peciar, vrtmistři Marián Hrabec a Patrik Kutaj a také Miroslav Farkas, který je tlumočníkem a automechanikem:

 

Jmenuji se Patrik Kutaj a pocházím z Ostravy. Pracuji jako vrtmistr důlních vrtných prací v Ostravsko-Karvinských dolech. Jsem ženatý a mám dvě děti. Mezi mé koníčky patří cestování, rodina a také vrtání. V podobné zemi jako je Haiti jsem dosud pracovně nebyl, ale jinak mám četné zkušenost v oblasti vrtání různých typů vrtů, v mnoha různých podložích a s různou technikou...

 

Mojí motivací je získání zkušeností s prací v takto odlehlé zemi. Ale rozhodl jsem hlavně proto, že je to práce na dobré věci - můžeme skutečně pomoci lidem v nouzi. Proto se těším na setkání s novými lidmi, poznání nové země i na spolupráci v naší vrtařské partě. Co se týče obav, tak zatím žádné nemám - uvidíme až na místě:-)

Jmenuji se Miroslav Farkas a bydlím v Brně. Je mi 26 let a jsem vyučen a nejčastěji jsem pracoval jako automechanik nákladních vozidel. Kromě toho mám také zkušenosti se službou v armádě.

Hlavní motivací, proč jet pracovat na Haiti je pomoci lidem. Těším se taky na to, že budu moci podrobně poznat v život ve vzdálené, exotické zemi a to včetně kultury. Trochu obav mám z toho, abychom společně fungovali dobře jako tým, protože se v podstatě vůbec neznáme. Ale myslím, že když poteče VODA, tak bude dobré i všechno kolem…

 

Mé jméno je Marián Hrabec a pocházím z moravskoslovácké vesnice Polešovice, která leží v blízkosti Uherského Hradiště. Táhne mě už na 42 let :-). Již jako malého kluka mě přitahovaly věci, které se točí a dají se ovládat. Proto jsem se vyučil automechanikem v kyjovském učilišti a mým současným zaměstnáním jsou opět stroje. Pracuji v Bzenci v Pískovně a přes letní sezónu jezdím se zájezdovým autobusem po zemích celé jižní Evropy.

 

Cesta na Haiti pro mě bude už druhá, takže můžu říct, že se tam celkem těším. Nejlepší na tom je potěšení a radost z dobře odvedené práce a hlavně radost těch Haiťanů, když se opravdu podaří navrtat vodu. Obavy jsou vždy, ale kdyby na ně člověk měl moc řešit, tak by tam ani letět nemohl.

 

Tony letí na Haiti rovněž podruhé. Je mu 29 let a pochází ze Slovenska z Trnavy a pracuje na Vysoké škole sv. Alžběty v Bratislavě, pod jejíž záštitou pracoval na obdobných rozvojových projektech rovněž na Haiti a také na Burundi. Více informací o Tonym, jeho zkušenostech ze zahraničních misí a také o tom, jaké má před začátkem mise pocity, si můžete přečíst v rozhovoru, který jsme s ním udělali dva dny před odletem na Haiti!