Celý měsíc doprovázela naše dva vrtaře při jejich náročné práci. Americká dobrovolnice Juan Martin pomáhala nejen s komunikací a navazováním kontaktů s místními kněžími a zástupci samosprávy, podařilo se jí také získat v USA 3 600 dolarů (v přepočtu téměř 70 000 Kč) na podporu projektu Praga-Haiti. Tyto peníze předala našim vrtařům – Tonymu a Mariánovi – na začátku tohoto týdne. Přečtěte si rozhovor krátký rozhovor s Juan Martin, které pracuje na Haiti již 11 let:

 Juan, mohla by ses prosím čtenářům představit a prozradit, odkud pocházíš?

Jmenuji se Juan Martin a narodila jsem se v USA v městečku nedaleko Chicaga. Dvacet let jsem ale pracovala ve městě Two Suns v Arizoně na jihu Spojených států v malé firmě na výrobu elektroniky, posléze jsem učila 12 let na místní katolické základní škole. 

 

Učila jsem v Two Suns a přemýšlela jsem, že bych možná měla dělat něco jiného, něco společného s církví. V té době jsem zároveň pracovala jako dobrovolnice v Mexiku v jedné chudinské kolonii.  Na podzim roku 2000 byl kněz z mé farnosti pozván, aby jel s jednou americkou humanitární organizací (Food for the poor) navštívit hlavní město Haiti Port-au-Prince. Po této návštěvě za mnou přišel s tím, že si myslí, že vše vypadá, jako bych měla odjet na Haiti – že tam jsou pro mě otevřené dveře. Možná jsem byla připravená na změnu, ale nikdy jsem nad Haiti neuvažovala. Nebyla jsem si ani jistá, kde leží na mapě. Několik měsíců jsem nad tím přemýšlela, ptala se různých lidí. Na jaře roku 2001 jsem navštívila svoji rodinu a seznámila se s evangelickým misionářem a jeho manželkou, kteří mě pozvali na návštěvu do své misie – města Port-de-Paix na severu Haiti.

 

 

Přijela jsem v listopadu roku 2001 a během té první návštěvy jsem poznala tři důležité lidi – řeholní sestru Adline, P. Rodolpha Balthazara, faráře v Mole St. Nicolas a monsignora Paula, který byl právě jmenován biskupem. Tito lidé se postupem let stali mými skutečnými přáteli. Byla jsem tedy na Haiti, věděla jsem, že se ode mě něco očekává, ale netušila jsem, co bych měla začít dělat.  A tak jsem začala navštěvovat jednotlivé haitské farnosti, pomáhat kněžím s jejich pastoračními povinnostmi  a  psát o všem zprávy do farností sester misionářek v USA.

 

 

Pracuji pro diecézi v Port-de-Paix. Navštěvuji farnosti a hovořím s kněžími a se sestrami o jejich těžkostech. Navštěvuji také školy, kliniky a všude se snažím vidět aktuální potřeby, které lidé mají. Poté o nich informuji farnosti ve Spojených státech, kde působí sestry misionářky. Takže se snažím hledat asistenci a pomoc pro zdejší kněze a sestry. Mojí hlavní prioritou je, aby měli dostatek jídla a vody. Pak se snažím, aby měli elektřinu nebo plyn do generátorů pro školy a kliniky. Hlavně tedy pomáhat s projekty a komunikací mezi Haiti a USA. 

 

 

Včera večer jsem se viděla se otcem Rudolfem, který se mě během rozhovoru zeptal: „Máš ráda Haiti?“ A já jsem řekla:  „Ano. Mám opravdu hodně ráda Haiti.“ Mám ráda místní lidi, místní jídlo a krásná místa, která zdejší příroda nabízí. Co nemám ráda, je chudoba a bída, ve které Haiťané žijí. Domnívám se, že to není nezbytné, že by místní lidé mohli žít v lepších podmínkách. Avšak vláda nepřijímá zodpovědnost za stav společnosti a mnoho lidí, kteří rozhodují o osudu tohoto státu, se snaží sami co nejvíce zbohatnout, ale nezajímá je osud ostatních spoluobčanů. Co je pro mě ale velmi krásné je zkušenost univerzality Katolické církve, kterou tu prožívám. Jsou zde lidé z České republiky, ze Španělska, Itálie, Filipín, Irska, Kanady, Francie a všichni se snaží pomáhat a sloužit. To je jeden z velkých darů, které jsem poznala díky Haiti. Jen se podívejte na víru místních lidí a jejich naději, kterou si zachovávají navzdory problémům a bídě, v nichž žijí.