Jak vlastně vzniká naše studna? A v čem se naše práce liší od práce „evropských“ vrtařů?

Uspět jako vrtař na Haiti je obtížné. Kromě technických znalostí a zkušeností vrtmistr potřebuje cit pro stroje i pro to, co se děje pod zemí.  Na Haiti je nepříznivé a zrádné podloží. Je třeba dobrý odhad při hledání vody a schopnost improvizace a trpělivosti při řešení častých problémů. Naši vrtaři musí vyjít s málem, musí mít výdrž a motivaci dokončit rozdělanou práci. Za zády nemají perfektně vybavenou dílnu, ani pohodlnou zásobu náhradních dílů, jakými disponují byznys projekty. Vše se odehrává v náročném prostředí, v horku, prachu, fyzickém i psychickém vypětí. Odměnou jim je radost lidí, kterým pomáhají. Ve chvílích odpočinku také prožitek nefalšované atmosféry v místech, která byla rájem na zemi a ve kterých něco málo z toho ráje ještě zůstalo.

Vytipování vhodných míst pro vrtání studní

Studny vznikají na poptávku. Žádostí o jejich zhotovení je velký přetlak. Každá osada by chtěla vlastní studnu, každá škola, nebo každé zdravotní středisko, každý Haiťan by chtěl mít v blízkosti svého domu studnu. Obrací se na nás kazikové (místní starostové), kněží a pastoři zastupující místní komunity, dále pracovníci církevních a nevládních organizací provozujících sociální a rozvojové projekty.

Nejprve seznámíme nové žadatele s našimi podmínkami a provedeme první výběr. Naše studny musí být přístupné široké veřejnosti a v jejich blízkosti nesmí být jiný obdobný zdroj. Chceme pomáhat těm nejpotřebnějším. Důležité je majetkově právní řešení lokality. Haiti nemá pozemkový katastr a dokazování vlastnictví je nejisté a složité. Ideální je proto využívat pozemek církevní nebo obecní a zároveň mít záruku osob, které známe.

Následně objedeme vytipovaná místa osobním autem, abychom posoudili naše možnosti a určili přesné lokality budoucích studní. V náročném terénu je možné zvládnout jednu nebo dvě obhlídky denně. Vzhledem k tomu, že mise je časově omezená a nákladná, snažíme se spojovat tuto činnost s kontrolou stávajících studní, jednáními s partnery a dalšími technickými úkoly. Lokalizaci vrtů má na starosti vrtmistr, který posuzuje přítomnost vody a rizika při vrtání - hodnotí reliéf, terén a horninu. Zpravidla se vytipuje několik konkrétních míst blízko sebe, pro více vrtařských pokusů, která lokalizujeme podle GPS souřadnic. V místě znovu posuzujeme jeho potřebnost, náročnost prací a možnosti přístupu techniky. Po obhlídce zapracujeme lokalitu do pracovního plánu.

Přípravy před zahájením vrtných prací

Na začátku mise probíhá týdenní až čtrnáctidenní období kontroly a servisu strojů, shánění se nezbytnosti. Je třeba zkontaktovat partnery. Logistik s týmem vypracuje plán přesunů, ubytování, zajištění materiálu.

Před samotným vrtáním je třeba na naši vétřiesku naložit vrtnou soupravu, vrtací kladiva a korunky, 35 vrtacích tyčí dlouhých tři metry, ocelovou trubku pro pažení sypkého materiálu, šroubový vrták a další pomůcky pro vrtání. Dále ruční nářadí - pajcry, palice, speciální klíče, řetězy, provazy, lopaty, krumpáče, atd. Naložíme ocelové kozy, čerpadlo na čištění vrtu, pumpy, přenosné šalování (případně pytle s cementem, někdy i míchačku), čtyři bedny s drobným nářadím, elektrocentrálu, tři sudy s naftou (cca 600 litrů), čtyři kanystry s naftou, kanystr s vodou na mytí rukou, kanystr s pitnou vodou, hadice na vodu, lékárničku... Zdá se to být dlouhý seznam, ovšem nezahrnuje zdaleka všechny nezbytné věci.

Na naloženou vétřiesku připevníme alespoň deset šestimetrových plastových pažních trubek. Za vejtřasku zapřáhneme třítunový kompresor a rychlostí 10 - 15km/hod vyrazíme k místu vrtu. Většinou na místě vrtu necháváme nákladní auto, kompresor a velké nářadí přes noc a vracíme se do místa ubytování jen s terénním autem. Místní nám pohlídají techniku u vrtu. 

Princip vrtání

V místě plánovaného vrtu složíme hydraulickou rukou vrtací soupravu využívající rotačně příklepový systém určený do skalnatých podloží. Patkami zajistíme vrtačku v místě vrtu, uvedeme ji do pracovní polohy (napřímíme lafetu) a připravíme technickou podporu pro vrtání - propojení s kompresorem, montáž hadice k dieselagregátu, která saje vzduch z bezprašné vzdálenosti atd. Můžeme začít.

První metry jdou pomalu, hornina se sesýpá. Často je nutné začít šroubovým vrtákem. Pak do prvních přibližně tří metrů usadíme ocelovou trubku, která zajistí, aby do vrtu nepadal štěrk a kamení. Potom vyměníme šroubový vrták na vrtačce za pneumatické kladivo a pokračujeme v ražení do země. Do večera, když jde vše hladce, stihneme vyvrtat cca 30 metrů. Hladce to jde ovšem málokdy.

Princip vrtání naší technikou je jednoduchý. Do země zarážíme 1,5 m dlouhé kladivo o průměru pět palců, které má na konci ocelovou korunku s tvrdými hroty. Korunek je více typů a mění se podle charakteru vrtané horniny. Korunka buší do země a celá tzv. vrtná kolona se pomalu otáčí. Kladivo je s vrtačkou spojeno vrtacími tyčemi, které se postupně přidávají a prodlužují tak vrtnou kolonu, která mizí v zemi. Dutinou vrtacích tyčí proudí dolů pod vysokým tlakem vzduch z kompresoru, který zespoda po stranách vrtu vyfukuje odlámanou horninu na povrch země. Kompresor musí být dobře dimenzovaný, aby zvládl na povrch vyfoukat i drť z velké hloubky.

Vrtací souprava využívá dva zdroje energie. Dieselagregát, který je připevněn na vrtací soupravě, pohání s ním spojené hydraulické čerpadlo, které tlačí olej hadicemi do hydromotoru umístěného na lafetě vrtací soupravy. Hydromotor pak zajišťuje posun lafety a rotaci vrtného kladiva. Kompresor umožňuje přes vysokotlaké hadice vertikální příklep kladiva s korunkou a vytlačování horninové drti směrem k povrchu.

Co je to neúspěšný vrt a problémy při vrtání

Haiti je tvořeno především vápencem, který se hodně drolí a sesýpá. Rozšířené jsou také krasové jevy - dutiny a jeskyně, které vrtání naší jednoduchou technikou znepříjemňují, někdy i znemožňují. Poměr úspěšných vrtů k celkovému počtu je přibližně 1:3.

Pokud kladivo pronikne do nestabilní horniny, může se stát, že sypký materiál zavalí kladivo. Pak je nutné přestat vrtat a šachtu pročistit. To zabere třeba půl hodiny, někdy i více. Pokud kladivo prorazí do dutiny, ztratí se v ní tlak a přestane vyfukovat odvrtanou horninu. V ten okamžik všechna drť, která byla na cestě na zemský povrch, spadne dolů a zablokuje kladivo. Až se dutina naplní vzduchem a vrtačka začne zase vyfukovat horninu na povrch, můžeme pokračovat dál. V těchto chvílích je třeba velké trpělivosti a soustředěnosti. Pokud se kladivo neuvolňuje s citem, je možné snadno utrhnout korunku v ceně 15 až 20 tisíc korun zespodu kladiva. Vrtař musí mít velké zkušenosti, aby kolonu za několik set tisíc neutopil v „haitské hlíně“. Pokud se vrt často blokuje, je lepší vše vytáhnout na povrch a začít vrtat jinde - riziko je příliš veliké. Po dobu našeho působení na Haiti jsme takto nedobrovolně pohřbili již dvě korunky a v jednom případě jsme blokovanou kolonu uvolňovali několik dní.

Dalším vážným rizikem je suchý vrt, nebo vrt málo vydatný. Stane se, že navrtáme několik desítek metrů, ale vodu nenajdeme. S ohledem na charakter horniny pak můžeme pokračovat až do cca 100 metrů, což je naše maximum, nebo raději zvolit jinou lokalitu.

Ani v případě, že narazíme na vodu, není ještě vyhráno. Mnohokrát se nám stalo, že pramen byl vydatný, ale slaný. Bohužel, tuto zkušenost máme i z míst, která byla vzdálena i více než kilometr od moře a byl ave výšce několika desítek metrů nad jeho hladinou. Některé prameny jsou také znečištěny minerály - kalcitem, nebo sírou (v místech sopečných hornin). Příčinou přerušení vrtných prací pak bývají také poruchy naší techniky, která dostává na Haiti zabrat. Dlouhodobé opotřebení je zvýšeno častým přetížením a velkou prašností.

Vystrojení vrtu a příprava na osazení pumpou

Pokud narazíme na vodu nebo nějaké známky, že by dole být mohla, přichází další fáze. Vrt je třeba důkladně pročistit. Pak všechno nářadí vytáhnout nahoru a zapažit vrt. To se děje zpravidla třetí den od zahájení prací na vrtu. Tedy, pokud jde vše hladce. Dále se ještě kontroluje zkušebním čerpadlem po dobu několika hodin nebo i více dní, jak vydatný je pramen, který jsme navrtali. Poté do vrtu pomalu vrtačkou zatlačujeme PVC trubky, tedy probíhá tzv. vystrojení vrtu. Trubky je třeba nejprve pravidelně proděravět ve výšce zvodnění vrtu, aby dovnitř mohla proudit voda. Jednotlivé trubky spojujeme nýty. Vrt se paží, aby se do něj nedostala hornina a nesesypal se. Zapažený vrt se následně obsype jemným štěrkem, který propouští vodu a zabraňuje znečištění. V přibližně metrové hloubce se vytvoří vodě nepropustná vrstva z betonu nebo bentonitu, která brání povrchové kontaminaci budoucí studny. Zapažený vrt je trubka trčící ze země.

Na závěr seženeme písek, sestavíme šalování a do něj namícháme beton. Do měkkého betonu usadíme ocelovou patku pumpy a až beton vyschne (je ho třeba chránit před sluncem, aby nepopraskal), namontujeme pumpu. Využíváme dva typy manuálních čerpadel. Francouzský Vergnet s nožním pohonem je drahý, méně poruchový, dokáže čerpat vodu z velké hloubky a instalace je jednodušší, protože využívá sací hadici. Indické ruční pumpy India Mark III jsou dvakrát levnější a vhodné do malých hloubek. K instalaci je třeba hydraulická ruka, nebo vrátek, poněvadž India využívá ocelové sací trubky.

Kontrola, servis a hodnocení

Hotovou studnu předáváme správci, nebo celé komunitě. Vysvětlíme zásady správného používání. Haiťané vyjadřují velmi expresívně. Tancují, pokřikují, objímají se. Především je ale uvedení studny do provozu velkou společenskou událostí. Vysvětlíme, jak se musí studna používat, aby se nerozbila a nedocházelo ke zbytečné kontaminaci, uděláme fotky a jedeme dál.

S každou další misí provádíme kontrolu studní. Někdy jedeme na jisto, protože již předem máme informaci od místních, že pumpa je mimo provoz, čerpá málo vody, nebo se zhoršila její kvalita. Většinou se jedná o mechanické opotřebení nejvíce namáhaných dílů. Může jít ale také o změny ve výši zvodnění vrtu. Při kontaminaci je řešením dezinfekce Savem. Poruchovost studní je velká a s jejich zvyšujícím se počtem stále náročnější. Je to dáno jejich velkým vytížením. I přesto, že používaná čerpadla jsou konstruována do podmínek rozvojového světa, denně k jednotlivým studnám přicházejí desítky i stovky lidí.

Role v týmu 

Práce vrtařů je dřina. Vše si musíme vozit s sebou. Když něco zapomeneme, u souseda to není možné sehnat a do skladu, nebo nejbližšího železářství je to den jízdy autem. A to ještě nemáme jistotu, že to tam bude. Na jednu studnu spotřebujeme 200 až 300 litrů nafty. Když dojde, musí logistik vyrazit s terénním autem k nejbližší pumpě. To může zabrat i dva dny. Běžně takto tankujeme do barelů 600 litrů. Jednou za čas je třeba dokoupit plastové pažní trubky, které jsou jen ve velkých přístavních městech. Pro pumpy se musí dojet až do hlavního města. Při práci je nutné hodně pít a chránit si hlavu, protože pracujeme celé hodiny na přímém slunci za teploty převyšující často 35°C. Podcenění této zásady může znamenat vyčerpání, dehydrataci a následně kapačku v nejbližší haitské nemocnici.

Tým má rozdělené úkoly. Vrtmistr je odpovědný za vrtné práce. Technik (automechanik) při vrtání pracuje v tandemu s vrtmistrem. Má ale především odpovědnost za údržbu strojů a zařízení. Logistik alias velitel mise, který musí mít jazykové znalosti, zajišťuje, aby tým měl naftu, jídlo, co pít a kde spát. Spoluvytváří a řídí harmonogram práce. Stará se o veškeré nákupy a výběr peněz, bezpečnost celého týmu, komunikaci na Haiti i do ČR, focení a v neposlední řadě zaučuje - spolu s ostatními členy týmu - domorodé techniky, které chceme vrtání studní naučit.