Mise druhé etapy nazvané Voda pro Haiti má za úkol zahájit realizaci vrtání studní v nejchudších oblastech na Haiti. Více informací na www.praga-haiti.cz.

Upřímně nevím, co bych měl říci. Je mi 31 let a stále si myslím, že je na čem pracovat – myslím tím poznávání sebe sama. To mě asi hodně charakterizuje. Často chci vidět pod povrch dění. Jsem zvědavý a tvrdohlavý. Před 4 lety jsem si vzal za ženu dívku, která je podobně postižená jako já. Oba nás to táhne k překračování vlastních stínů. Jsme katolíci, ale ne nijak příkladní, prostě se snažíme.  Minulý rok jsem dokončil terapeutický výcvik. Jsem ředitelem „neziskovky“, která podporuje plné prožití dospělosti lidí s mentálním postižením, a zároveň zakladatelem o. s. FIDCON, které realizuje projekt Praga-Haiti. Neměl bych zapomenout na to, že díky svému skautování jsem se vlastně dostal také k vedení lidí. Na to téma dnes také připravuji workshopy a semináře. Stále také pracuji pro skauty -  jednak spolupracuji v týmu celorepublikové vzdělávací akce (připravujeme dospělé vedoucí na kvalifikovanou práci s dětmi), občas také vypomůžu skautům v Praze - Zbraslavi. Povoláním nejsem ani vrtař, strojař ani ekonom. Jsem etoped – pedagog obtížně vychovatelných dětí:).

Jednak mám zabezpečit základní zázemí pro náš tým. Zajistit, aby se vše dobře rozjelo, fungovalo a na konci jsme mohli představit výsledky. Za FIDCON musím zjistit možnosti dalšího působení na Haiti. Jsme v situaci, kdy si klademe otázku, co uděláme po dvou etapách projektu a jaké řešení zvolíme pro to, aby technika námi vyslaná na Haiti sloužila maximálně efektivně.

Chtěl jsem říci, že se modlím, ale moc času modlitbě nyní nedám. Připravuji se hodně prakticky. Sháním si vybavení, učím se francouzsky, trochu kreolsky, setkávám se s důležitými lidmi a plánuji. Při svém současném zaměstnání bohužel nemám moc času. 

Těším se na to, až z první studny vystříkne voda a lidé kolem nás se začnou radovat. Na tu radost místních se asi těším nejvíce. Těším se na ty lidi hodně, i když se o nich říká kde co. A ještě se těším na jízdu v terénu – terénním autem i V3S. Prostě taky trochu nepoznaného dobrodružství:). Obav mám spousty. Raději je nebudu všechny vypisovat. Za všechny alespoň jedna velká – aby se nám v pořádku podařilo veškerou techniku a nářadí dostat z hlavního města do bezpečí. A také obava o tým, abychom si sedli, uměli se navzájem podpořit, dokázali zabrat.

No, trochu to souvisí s mými obavami. Hlavní riziko je bezpečnost při převozu materiálu a techniky. Dále nějaká ta zdravotní rizika – časový posun, malárie, žaludeční problémy. Riziko je také při samotném vrtání, aby se technika neporouchala tak, že bychom ji nedokázali opravit. Jinak si myslím, že další rizika jsou spíše marginální.

Upřímně to pořádně nevím. Někdo se na to dívá asi jako na velkou hloupost pomáhat někde na Haiti. Je to pro ně moc vzdálené. Moc mi toho konkrétně neřeknou. Lidé kolem mne mi přejí úspěšnou misi, drží palce, modlí se, těší se na náš návrat, chtějí sledovat blog, který budeme psát. Jeden človíček mi napsal, že je pyšný na to, že s ním spolupracuji, trochu mne to dostalo:).  Moje Renka s tím moc nesouhlasila, ale věřím, že pochopila, proč jsem se rozhodl. Nakonec by se mnou také jela, ale protože se mise odložila až na podzim a ona musí zrovna odevzdávat diplomku, nejde to. Mrzí mne, že jí při finišování práce nebudu nablízku. Doufám, že si to po návratu vynahradíme. Zatím nemáme děti, takže je to přeci jen malilinko lehčí.

Spolu se šéfem projektu Václavem Vackem jsme vybírali jednak na základě referencí a jednak na zveřejněnou poptávku. Prošli jsme několik rozhovorů s lidmi a podle kritérií vybrali.

Já bych se měl vrátit zhruba po měsíci. Ostatní členové mise zůstanou asi ještě o 1-2 měsíce déle.

Ano, jednak je z Haiti možné telefonovat – funguje tam mobilní síť, je možné se připojit na internet. Budeme také psát blog a informovat přímo z terénu o naší práci.

Jeden člen mise umí francouzsky, bude to velká pomoc. Hodně nám pomůže otec Roman Musil, který skvěle ovládá kreolštinu. S některými strategickými partnery se mohu domluvit anglicky, trochu se také francouzsky i kreolsky učím sám. A když to nepůjde, domluvíme se prostě posunky.

Jednak pokrývka hlavy – ty vedra bych bez toho nevydržel. Dále je dobré u sebe nosit stále tzv. „peníze pro bandity“ – třeba 3000 gourdů – což je asi 1500,- Kč. Pevné boty do terénu kvůli ostnům kaktusů a štírům. Na noc moskytiéru – síť proti komárům. Několikery sluneční brýle – levné i pro případné dary místním:).