Přinášíme exkluzivní rozhovor s haitským knězem otcem Rodolphem, nástupcem P. Romana Musila ve vesnici Baie-de-Henne. Ta je středem oblasti, ve které vrtáme studny. P. Rodolphe Balthazar byl na konci listopadu hostem Charity Česká republika. Během čtrnáctidenní návštěvy Česka se setkal také s realizačním týmem projektu Praga-Haiti. Během přátelské schůzky vznikl také rozhovor o Haiti, životních podmínkách na ostrově a také o tom, jak jeho farníkům mohou pomoci lidé z České republiky.

Jmenuji se Rodolphe Balthazar, pocházím z Haiti a již 11 let jsem katolický kněz. Sloužím ve dvou farnostech na severozápadě země. První se jmenuje Mole st. Nicolas, což je místo, kde poprvé přistál Kryštof Kolumbus, a druhá je Baie-de-Henne, což je velká vesnice u moře. Krom toho spravuji poměrně hodně malých vesniček a osad.

Přemýšlel jsem dlouhou dobu o tom, kam mě Bůh volá a dostal jsem velký dar – strávit jeden rok v komunitě kanadských řeholníků v Quebecu. Zde jsem hledal své životní povolání. Po tomto čase jsem se rozhodl stát se knězem a šel jsem na Haiti studovat.

Bohoslovecké studium jsem absolvoval na Haiti. Po pěti letech kněžské služby v Bombardopolis, což je městečko blízko Baie-de-Henne, jsem požádal svého biskupa, abych si mohl doplnit vzdělání v USA. Biskup mi to dovolil, a proto jsem odjel do amerického státu Missouri, kde jsem pět let studoval na univerzitě a také pracoval jako kněz ve dvou farnostech. 

Nebylo to tak těžké. Mé srdce vždycky patřilo Haiti, a proto jsem se po dokončení studia vrátil bez většího přemýšlení zpátky. Cítím, že moje místo je zde v pomoci místním lidem.

Situace je opravdu hodně náročná, protože všude na ostrově je velká chudoba. Například i v mých farnostech je mnoho lidí, kteří nemohou mít každý den jídlo. Zároveň je zde také naděje plynoucí z podpory lidí z jiných zemí, například z České republiky. Nyní můžeme více než polovinu našich dětí posílat do školy, kde dostanou jedno teplé jídlo, což je často jediný pokrm, který za celý den dostanou. Na Haiti jsou totiž velké rodiny a matky často nemají dost jídla pro všechny děti. A konkrétně Baie-de-Henne je opravdu velmi chudé místo. 

Když jsem článek viděl poprvé, byl jsem trochu rozzlobený, protože jsem si myslel, že jde o nějakou nepravdivou senzaci. Avšak po jeho přečtení jsem uznal, že novinář užil pouze bulvárního jazyka, jinak byl článek pravdivý. V Baie-de-Henne totiž opravdu není nic, na co je člověk ve vyspělých státech zvyklý. Žádné úřady nebo místní samospráva, policie také neexistuje, žádná kanalizace nebo silnice a donedávna jsme neměli ani zdroje pitné vody. S mnoha věcmi pak chodí lidé za mnou, za knězem. Já jako reprezentant církve se jim pokouším pomoci. A jestli je Baie-de-Henne peklem na zemi? Nenazval bych ho peklem, ale dokonce i v porovnání s haitskými poměry zde lidé žijí ve velké chudobě.

Ne, to není. Pokud se chcete dívat na televizi, Baie-de-Henne není nejlepší místo, kam se vydat (smích) !

Nejprve bych chtěl říct, že jsme velmi vděční lidem z Česka, kteří finančně podporují některý z projektů pomáhající v Baie-de-Henne. Je to jednak Adopce na dálku, která umožňuje dětem, aby mohly chodit do školy. A to je skutečně to, co potřebujeme. Zhruba 40% všech dětí totiž nemůže chodit do školy, A to je pro budoucnost země hrozné! Ve škole jim nejen poskytujeme vzdělání, ale dostávají tam také knihy, teplé jídlo a školní uniformy – čisté šaty. A to se platí díky pomoci lidí z České republiky. Pokud ty děti do školy nechodí, jsou doma a musí chodit pracovat, kam je rodiče pošlou. A i tak často nemají celý den co jíst. Také u nás se vyskytují případy podvyživených dětí. Takže chodit do školy je pro naše děti opravdový luxus. No a kromě Adopce na dálku je možné pomoci skrze projekt Praga.-Haiti.

Zkušenost se studnami je jeden z nejsilnějších momentů, který jsem za necelý rok v Baie-de-Henne zažil. Vždycky jsem znal přísloví, že voda znamená život. Ale až ve chvíli, kdy čeští vrtaři vybudovali první studnu, jsem udělal vlastní zkušenost, že je tomu skutečně tak. Ta radost místních lidí byla nepopsatelná, velmi jim to všem usnadňuje život. Když voda poprvé vystříkla na povrch, lidé shromáždění kolem vrtací soupravy začli obrovsky křičet nadšením! Práce, kterou dělají vrtaři z Česka je opravdu cenná a já chci poděkovat všem, kteří se na tomto projektu podílejí. 

Když počítáme lidi ze všech vesnic, kde čeští vrtaři působili, je to zhruba šest až sedm tisíc obyvatel. A pro všechny je to skutečně velká pomoc. Tito lidé chodili denně několikahodinové vzdálenosti, jen aby získali vodu. To však zabraňuje jakémukoliv dalšímu rozvoji země. Mít zdroj vody v místě bydliště dělá život jednodušším a hlavně lidé mají více času pracovat.

To je těžká otázka, protože Haiti má mnoho problémů. Ale mohu to ukázat na příkladu mých farností. Neřekl bych, že největším problémem je chudoba, ale spíše taková mizérie nebo beznaděj. Vidět muže, kteří nemají práci a nemohou žádnou najít, a proto nemají vizi, co bude dál. To je opravdu těžké. Vy znáte Haiti jako zemi, která má mnoho problémů, ale já v ní vidím také zemi, která má velký potenciál. Takže kromě snížení chudoby vnímám velkou výzvu také v tom, že se Haiťané spojí a přijmou zodpovědnost za  svou zemi, kterou budou společně budovat. Lidé nemohou stále dostávat dary jen proto, aby přežili. Potřebujeme partnery, kteří nám skutečně pomohou, abychom se sami postavili na vlastní nohy. Jak se obrazně říká, ne pouze darovat rybu, ale naučit naše lidi ryby chytat.

(Michel Martelly byl zvolen v dubnu 2011. Původem rapový zpěvák neměl zkušenost s politikou zato však získal popularitu obyvatel Haiti. Slibované reformy však pochopitelně nejsou ihned uskutečnitelné a zdá se, že se mnoho nezměnilo. Pozn. red.)

Věřím tomu, že Martelly má dobré úmysly, že chce Haiťanům přinést dobré věci. Ale on není politik, je to zpěvák. A proto potřebuje mnohem více času, než se naučí své myšlenky uvádět v činy. A také lidé potřebují více času, aby si na něj zvykli. A pak se uvidí, zda povede zemi opravdu k dobrému. Martellyho výhodou ovšem bezesporu je, že má velkou podporu obyvatel Haiti. Na druhou stranu to je zodpovědnost, protože mu mnoho lidí skutečně věří. 

Těžko říct. Ale kdybych měl porovnat rok 2004 a letošek, tak je vidět posun k lepšímu. V roce 2004 byla situace opravdu strašná. Teď je Haiti bezpečnější, nicméně je před námi ještě velký kus práce. 

V první řadě musím zdůraznit, že voodoo je část haitské kultury. Není to něco přidaného, ale starobylý haitský zvyk. Haiťané stejně jako voodoo pochází z Afriky. A odpověď na to, proč tradice voodoo mezi lidmi přetrvala je, že křesťanské církve v 18. století špatně evangelizovaly otroky. Když je totiž otrokáři přivezli na Haiti, všichni byli okamžitě pokřtění. Ale otroci byli chytří a řekli si: „Do kostela chodit musíme, jinak bychom byli potrestáni.“ Nikdy se ale svých zvyků nevzdali. 

Voodoo má mnoho aspektů. Nabízí řešení v oblasti spravedlnosti, zdravotní péče, peněz, moci. Má také mnoho forem, které západní média nerozlišují. Ale například proto, že máme na Haiti slabý soudní systém, lidé věří, že lépe než skrze soudy, dojdou spravedlnosti skrze voodoo. To stejné se zdravotnictvím. Doktor je velmi drahý a často nedostupný, proto jdou lidé spíše za šamanem voodoo, který je levný a stále k dispozici.

A jak se díváte na vliv tradice voodoo jako katolický kněz?   

Tato tradice je pro mě jako pro kněze velkou výzvou. Věřím, že v každé kultuře jsou věci dobré a špatné. A protože je voodoo částí haitské identity, nelze ho jen tak odstranit. Je potřeba v něm zdůraznit pozitivní rysy. Asi budete znát bubny zvané tam-tam. Původně to byl nástroj používaný pouze při rituálech voodoo. Ale první haitský biskup povolil tento nástroj pro doprovod mše svaté. A nyní si neumíme představit bohoslužbu bez doprovodu tam-tamů. Dříve to byl nástroj k používání voodoo, dnes slouží k oslavě Boha. To si myslím, že je správná cesta.

Česká republika je skutečně krásná. Jen mi je zde trochu zima. Když jsem zde byl první den, divil jsem se: „Kde je slunce?“ Stále je tady zataženo…“ Protože u nás jsme zvyklí na tropické počasí. Jinak jsem velmi osloven srdečností místních lidí a také tím, že jsou otevření a dávají mi pocítit, že jsem zde jako doma. Takže se mi po Haiti ani moc nestýská. A jestli mě něco překvapilo? Těšil jsem se, že zde ochutnám vyhlášené české pivo, které je skutečně tak výtečné, jak se o něm říká.